Co je canisterapie





Zooterapie
je jednou z nejúčinnějších alternativních terapií,  která má dnes již své místo v oblasti léčení a pomoci lidem. Skládá se z dvou spolu souvisejících typů terapie : fyzioterapie a psychoterapie.  Jedná se o léčbu pomocí zvířat formou hlazení a dotýkání se, komunikace s nimi, kontaktem s nimi a péčí o ně. Počátky zooterapie se datují  před několika tisíci lety. Již z doby antiky jsou dochovány záznamy o postupech a používání zooterapie, jako doplňkové léčebné terapie.         
                                                                                                                 

Cílem léčby je návrat, nebo posunutí člověka na hranici jeho psychických a fyzických možností. Účinky zooterapie  jsou všeobecné známé, protože oblast fyzická je s psychickou neodmyslitelně propojena. Handicapovaný, nemocný nebo starý člověk se velmi často uzavře do sebe a navazování kontaktů a komunikace s okolím může být pro něj velmi obtížná. Samotu a bolest vnímá mnohem intenzivněji, často ztrácí nejen  smysl   ale i chuť žít. I když není tak schopný a výkonný , měl by žít plnohodnotným životem a být ještě někomu prospěšný, třeba jen v rámci svých omezených možností.     

Zooterapie  nám umožňuje využít daru přírody, tzn. vrozené léčivé energie zvířat.  Kontakt se zvířetem může dát nový smysl života, kdy člověk převezme odpovědnost za psa, kočku nebo  jiného tvora a necítí se být osamocený a ztracený.  Blízkost zvířete přináší člověku ztracenou rovnováhu, duševní pohodu, pocit bezpečí. Tato léčba ovlivňuje nervovou soustavu, řečové schopnosti, motoriku, chůzi, dech, úchop aj.

 

Canisterapie - nebo-li léčba psí láskou je jednou z nejoblíbenějších a nejpoužívanějších terapií. Využívá pozitivního působení psa při léčení situací, kdy jiné  metody nejsou účinné a použitelné, jako např. při obtížném navazování kontaktu s pacientem, při práci s pacienty apatickými, autistickými, mentálně postiženými,  dlouhodobě nemocnými  apod.   Canisterapie  významně přispívá ke zlepšení  citové, rozumové a pohybové schopnosti klientů. Má podíl na zlepšení psychické pohody a pomáhá zvýšit koncentraci. Rozvíjí verbální i neverbální komunikační dovednosti a motorickou obratnost. Pes uspokojuje potřebu tělesného kontaktu klienta a  jeho citové potřeby.  Kontakt se psem přispívá k  ochotnějšímu přístupu k rehabilitaci, k částečnému obnovování hmatových vjemů a uvolňování křečí.     

Canisterapie může být skupinová nebo individuální a probíhá ve spolupráci canisterapeutického týmu a zaměstnanců zařízení. Pes pracuje pod dohledem canisterapeuta, který usměrňuje chování psa i  klienta. Canisterapeut dohlíží jednak na psa, ale i na to, aby klient psovi nijak neubližoval. Činnost musí být příjemná oběma, klientovi  i psovi. Psa musí práce a společné hry  těšit, musí vyhledávat kontakt s dětmi i dospělými pacienty. Pro psa je práce velmi náročná a vyčerpávající  především však  s tělesně či mentálně  postiženými dětmi, proto je nutné  jeho činnost omezit i časově.

Canisterapeutický tým je tvořen  proškoleným psovodem a psem, který úspěšně složil canisterapeutické zkoušky. Na základě této zkoušky  získá pes  oprávnění pracovat. Ne každý pes má předpoklady k tomu, aby mohl v canicterapii působit.  Tuto zkoušku smí skládat jakýkoli pes, bez ohledu na jeho velikost, rasu nebo původ. Důležité pro vykonávání této terapie jsou vlastnosti a povaha psa.  Pes musí mít pevnou vyrovnanou povahu bez agresivity a bázlivosti. Musí milovat lidi, dobře se snášet s ostatními zvířaty a musí zvládat základní poslušnost. Základem práce caniterapeutického psa je tělesný kontakt s člověkem , hlazení  a mazlení, které  musí  pes často vydržet dlouhou dobu. Musí zůstat klidný v různých nenadálých situacích  a nesmí se nechat vyvést z míry.   Všechny tyto uvedené vlastnosti a předpoklady  prověřují canisterapeutické  zkoušky opakovaně zpravidla jednou za dva roky.

Canisterapie  samotná probíhá odlišným způsobem s ohledem na různé  potřeby a stav pacientů. V případě potřeb  klientů v různých zařízeních pro seniory jde především o to, potěšit a rozptýlit dříve narozené. Člověk starý a nezřídka  opuštěný, má potřebu cítit blízkost spřízněného tvora a mít díky kontaktu s ním důvod těšit se na každý nový den.   Návštěvy psů v takovýchto zařízeních jsou mnohdy jediným opravdovým zpestřením pro jejich obyvatele, kteří se na každou takovou návštěvu velice těší.     

Jinak bude probíhat canisterapie v zařízeních pro tělesně nebo mentálně postižené. Kontakt se psem zde spoludotváří  rehabilitaci, kdy formou hry lze postiženého nenásilně přimět k procvičování některých částí těla. Jedná se např. o úchop a hození míčku psovi, natahování se k psovi a rozevírání dlaní  s pamlskem, různé pohyby rukou, dlaněmi i prsty při hlazení psa, plazení či lezení dítěte s omezenou pohyblivostí za psem aj.

Jednou z používaných technik canisterapie je polohování. Při této formě terapie se využívá tělesné teploty psa, která je o stupeň vyšší než u člověka. Při polohování dochází k pozvolnému prohřátí  svalstva pacienta, a to má příznivý vliv na zlepšení krevního oběhu a uvolnění křečí svalstva.  Následné rehabilitační cvičení  je účinnější a pro pacienta příjemnější.     

                                                                                                                        

Felinoterapie  je v České republice  téměř neznámým pojmem. Tato metoda je do jisté míry  zatlačována do pozadí canisterapií  a hypoterapií. Jedná se o léčebný kontakt mezi člověkem a kočkou. Tato metoda se používá při léčbě neuróz, stresů, pocitů úzkosti, fobií, závislostí, problémového chování a jako prostředek ke zmírnění důsledků různých postižení Její součástí je přirozené rozvíjení schopností tělesně postižených dětí  a  dětí s mentální poruchou a

přispívá k  jejich kvalitní začlenění života .

Felinoterapie je  založená na kontaktu, kdy se kočka stává přítelem postiženého  dítěte a zcela přirozeným  léčitelem. Tento kontakt má přímý vliv na rozvoj mentálních a motorických schopností.

Tato terapie se praktikuje jako :

 

Forma felinoterapie 

I když je v zooterapii častěji využívaný pes, který je člověku zároveň pomocníkem a oddaným přítelem,  nesmíme felinoterapii podceňovat, protože má své výhody.  Kočka je ideálním společníkem a terapeutem pro osoby s omezenou pohyblivostí. Její léčebné působení může probíhat v omezeném prostoru. Kočka nepotřebuje výcvik, pravidelné venčení, je samostatná a tak trošku svá.  Přesto  schopna hlubšího kontaktu i komunikace.

 

 

Hipoterapie – léčebná metoda, založená na využívání  pozitivního  působení koně na tělesné, duševní i sociální zdraví člověka. Tato alternativní metoda vznikla v 60.letech 20.století.            V Čechách se začala rozvíjet až v 80.letech.  Je založena na  neurofyziologickém principu, kdy jezdec se přizpůsobuje pohybovým impulzům koně, tím napodobuje chůzový mechanizmus člověka, ale bez zatížení dolních  končetin. Díky hipoterapii dochází u pacienta ke   snižování svalového napětí, napřimování páteře,  posilování zádových svalů. Tato metoda má vliv na zlepšení koordinace pohybu, stejně tak pomáhá při  tréninku udržení  rovnováhy a chůze.

 3 směry hipoterapie

1. hiporehabilitace - rehabilitační metoda pro pohybově postižené, která využívá specifický pohyb koně -  tzn. trojí pohyb hřbetu koně (zepředu dozadu,nahoru dolů, zboku na bok), kdy dochází ke střídání kombinací pohybu podle toho, kterou nohou kůň vykročí. Pohyb koně nutí jezdce k pohybové kompenzaci. Každé vychýlení hřbetu koně vyvolá celou sérii reflexů, nutných k udržení rovnováhy jezdce. Pro tělesně postiženého jízda na koni představuje vlastní specifickou rehabilitaci. Rovněž tělesná teplota koně, je významným relaxačním faktorem  pro ztuhlé svalstvo tělesně postižených. Uvolnění svalů má pozitivní vliv na  duševní uvolnění.

2. pedagogicko-psychologické ježdění – zde se využívá především psychických vlastností koně. Pacient s psychózou dokáže spíše než s člověkem navázat  kontakt se zvířetem. Kůň se tak stává prostředníkem mezi pacientem a terapeutem. Prostřednictvím koně se mezi pacientem, skupinou pacientů a terapeutem rozvíjí jednak  vzájemná komunikace, ale především vztah mezi nimi. Kontakt s koněm může být velmi  intenzivní, pacientova soustředěnost je zaměřena na koně a na práci s ním. V takovémto momentě pacient často ztratí problémový příznak, jako je koktání, úzkost, bolesti hlavy apod. I nespolupracující pacient snáze naváže kontakt se svým terapeutem, nebo slupinou. Hlavním cílem pedagogicko-psychologického ježdění na koni je podporovat získání a zvyšování  pacientovi sebedůvěry prostřednictvím cvičení obratnosti, odvahy, samostatnosti, tlumení agresivity, zlepšení kázně a komunikace pacienta.  Do terapie patří také práce s koněm a kolem koní, kterou pacient vykonává podle svých psychických i fyzických možností.

3. sportovní ježdění hendikepovaných – tato oblast hipoterapie umožňuje pohybově i duševně hendikepovaným jezdcům jezdecký výcvik v různých oblastech jezdeckého sportu. Sportovci trénují jízdu na koni a účastní se různých závodů (sem patří např. paravoltiž, paradrezura)

 

V oblasti zooterapie  lze pracovat nejen s výše uvedenými zvířaty. Je možné využívat  i zvířat, jako je králík, fretka, křeček, papoušek aj. A i když terapie jinými zvířátky nebyla doposud pojmenována, její existenci nelze popřít, stejně jako kladný vliv a přínos pro pacienta.

 


Zpět
      
                                                                                           Canisterapie  - léčba psí láskou
Home         Co je canisterapie              Jak pracujeme              Novinky               CT zkoušky         Odkazy              Kontakt