Ohaři
Ohaři

 

 

Ohaři jsou používáni hlavně v honitbách s drobnou zvěří. Pracují s vysokým nosem a po nalezení zvěř vystavují. Vystavování je jedním z typických znaků domestikace, spočívající v dědičně zafixovaném přerušení útoku na zvěř. Ohaři zůstanou ve strnulé poloze před skokem. Tuto vlastnost je však nutné upevňovat výcvikem. Dobře vycvičení a zkušení ohaři dokáží za ustupující drobnou zvěří tzv. postupovat, a když se zastaví, tak ji opět vystavují. Někteří dokáží i unikající zvěř ustálit, to znamená, že ji oběhnou a vystavují tak, aby byla mezi ním a lovcem. Někteří angličtí ohaři při práci ve dvojici zase tzv. přiznávají. Jakmile jeden pse začne vystavovat, tak druhý, když to zpozoruje, začne též vystavovat směrem k zalehlé zvěři.

Velkou výhodou ohařů je, že je můžeme používat jak při lovu drobné zvěře na poli i ve vodě, tak při dosledech postřelené spárkaté zvěře. Díky jejich široké použitelnosti jsou ceněni jako všestranně použitelní psi. Ohaři jsou velcí psi, kteří mají v kohoutku výšku většinou okolo 60 cm a jsou dostatečně silní, aby byli schopni přinést uloveného zajíce nebo bažanta. Velká skupina ohařů se podle svého původu dělí dále na dvě dílčí skupiny, kontinentální a anglické.

Kontinentální ohaři mají tři základní formy, krátkosrstou, dlouhosrstou a hrubosrstou. Krátkosrstým a hrubosrstým se doposud většinou krátily pruty, ale v současné době se stále častěji od této praktiky upouští. Angličtí ohaři jsou pouze krátkosrstí a dlouhosrstí.

Zástupci ohařů:
anglický setr, auvergneský ohař krátkosrstý, bretaňský ohař dlouhosrstý, český fousek, francouzský ohař dlouhosrstý, griffon, gordonsetr, irský setr, irský červenobílý setr, italský ohař, maďarský krátkosrstý ohař, maďarský hrubosrstý ohař, maý musterlandský ohař, německý ohař krátkosrstý, německý ohař ostnosrstý, německý ohař drátosrstý, německý ohař dlouhosrstý, pointer, pudlpointer, slovenský ohař hrubosrstý, výmarský ohař, výmarský ohař dlouhosrstý, výmarský ohař krátkosrstý, velký musterlanský ohař.