Jezevčíci
Jezevčíci

 

 

 

   FCI skupina IV.

 

Jezevčík - nebo alespoň nízkonohý pes, již tehdy pravděpodobně lovící pod zemí, byl bezesporu znám ve starověkém Egyptě, jak to dokladují sošky a později i řada vykopávek. Z období počátku 14. století pak pochází malba na které jsou zobrazeni lovci lovící lišku pomocí norníka

Standard hovoří o jezevčíkovi jako o: "malém loveckém psu pro práci na povrchu i pod zemí". Kromě norování je tak nejčastější použití jezevčíka při naháňkách a dohledávkách. Při naháňkách na divočáky má jezevčík tu výhodu, že jej prase nepovažuje za hrozbu a proto před ním neutíká, ale pomalu ustupuje. Ani vysoká před ním neprchá daleko. Správný jezevčík v leči dává přednost nahánění divočáka před srnčí zvěří a na stopách vytrvale hlásí i když zvěř nevidí. Pouze takový pes, který navíc prokáže nebojácnost při střetnutí se živou i zhaslou černou zvěří může získat na honičských zkouškách ceněný titul "Diviačiar.