Home          Výstavy             Fotogalerie          Co nabízíme             Návštěvní kniha             Odkazy             Kontakt   

Výstavy
Zkoušky
Rodokmen

c

Odchovy
Fotogalerie
Vrh G
Vrh E
Vrh D
Zpět
Chovná fena: ČLP/GR/13387/2011
Narozena:
17.3.2009 Dobruška
Chovatel:
Klíčová Anna
Majitel:
Ing. Pokorná Jarmila

Otec: Heartbreaker Is Friendly
       
 ČLP/GR/10220/09
Matka:
Klaudia od Kamenné hradby
          
 ČLP/GR/11021/08
Zdraví:
DKK 0/0  DLK 0/0
Skus: nůžkový, plnochrupý
Barva oka: tmavá
Povaha: temperamentní
Výška: 54
Barva srsti: světle zlatá

Anne Marie z Královských luk   
Výstavy: 2 x výborná      Klubová výstava Konopiště
              1 x výborná 2   NV  Jelenia Góra
              1 x výborná 4   Intercanis Brno

Zkoušky: OVVR I. cena
               SVP    I. cena
               SVP  III. cena (marking)
 

Eimy je temperamentní fenka s výbornými loveckými vlastnostmi. Je sebevědomá, neohrožená, nebojí se nikoho a ničeho. Na honech v bažantnici je skvělá. Pracuje rychle, dohledává spolehlivě, aportuje vášnivě, žádné roští pro ni není dost husté a žádná voda pro ni není  dost ledová. Praxe v bažantnici ji prověřila a své goldení rase dělá mezi ohaři výbornou pověst. Jen její klidy vzaly trošku za své a to je pro zkoušky, na kterých je marking trošku problém.

Anna Marie k nám přišla v necelém roce. Našla jsem ji v inzerci, když jsem brouzdala na netu. Hledali pro ni nového majitele, protože se v původním domově neměla dobře. Hledali někoho zkušenějšího, jelikož Eiminka neměla základní návyky, byla divoká a nevychovaná. Na fotkách se mi líbila, Pro mě bylo hlavně důležité, že měla světle zlatý kožíšek. I když jsme neplánovali dalšího člena naší smečky, protože se nám v Opavě právě narodila Codettka, rozjeli jsme se na ni  podívat.
Když nás uviděla, couvla před námi a měla strach. Já z ni byla zklamaná hned dvakrát. Nechtěla jsem bojácnou fenku, protože jsem ji chtěla na myslivost. Její kožíšek nebyl zlatý, ale bílý a fotka hodně klamala. Jinak byla krásná a měla velmi milý kukuč. Eiminka se však rozhodla, že se ji asi líbíme, sebrala všechnu odvahu a když jsem k ni klekla na kolena, abych se ji přiblížila, dostala jsem velikého hudlana. Za chvíli již seděla v autě a my si ji vezli domů. V autě se hrozně bála a když jsme ji chtěli cestou vyvenčit, šílela na vodítku jako rodeový kůň.
Eiminka nebyla dotčená žádnou výchovou a to bylo daleko lepší, než kdyby jí byla zkažená. Co mě velmi vyvedlo z míry bylo krmení. Eiminka byla u krmení naprosto šílená. Nestačila jsem ji ani nasypat, vyrážela mi misku z ruky a rychlost, se kterou vymetala rozsypané granule po celé kuchyni jsem nikdy neviděla. Sáhnout do misky jsem zkusila jen jednou a měla jsem zuby vytištěné na zápěstí. Musela jsem s ní u jídla stát, a pozvolna ji odnaučit hltání, naučit ji, že když ji misku beru, tak že do ni granule přidávám, ne ubírám. Musela pochopit, že ostatním psům se do misky nesmí a já ji mohu do misky sáhnout kdykoli. S hygienickými návyky byla také na štíru. To ale pochopila velmi brzy. Horší to bylo s poslušností. Ta nám dala zabrat. Zkrotit její šílený temperament se nám podařilo, i když si Eimy občas hraje na naprosto hluché stvoření.

Dnes je Eiminka docela hodná psí slečna, která se ráda mazlí. Je sebevědomá, neohrožená, nebojí se nikoho a ničeho. Na honech v bažantnici je skvělá. Pracuje rychle, dohledává spolehlivě, aportuje vášnivě, žádné roští pro ni není dost husté a žádná voda pro ni není  dost ledová. Je to naše blondýnka bláznivá.